Pro majitele lodě je jaro obdobím sklizně toho, co přes rok vyrostlo na trupu pod hladinou. Speciální úroda pak čeká na kapitány dlouho kotvících plavidel. Kdo nehodlá každoročně škrábat dno, má letos pohodlnější volbu.
Patřím k tomu velkému kusu českého jachtařského národa, který s loděmi a jejich používáním začal již před celkem pěknou řádkou let v Chorvatsku. Mohu tak celkem zodpovědně srovnávat mezi současností a dobou, kdy ještě například mola na Cresu zela takřka prázdnotou a v místech nynějšího tribunjského přístavu, kde teď neseženete stání, byla pustá zátoka.
Stejně jako tehdy, je i nyní Jadran místem, kde se z českého suchozemce pomalu stává námořník, často svými schopnostmi a znalostmi převyšující místní jachtaře. V poslední době to ukazuje celá řada úspěchů českých závodních posádek. Avšak pokud právě třeba před patnácti lety bylo vlastnictví luxusní jachty Chorvatem nezvyklé, v posledních letech nastal opak. Rakouské a německé vlajky na lodích v přístavech začaly nahrazovat domácí lodě bohaté, převážně záhřebské smetánky. Chorvatská vláda udělala za poslední léta různé kroky, díky nimž z jachtařského průmyslu těží nemalé finanční prostředky, ale daň z luxusu zavedená v loňském roce byla už příliš. Povinnost platit 63 procent ceny lodě jako daň z luxusu narazila na odpor. Po několika měsících tahanic mezi „lodní lobby“, asociacemi a zástupci státu sice daň z luxusu nezmizela, ale byla zásadně přepracována a spadla na úroveň 16 procent plus další drobný poplatek. Ani tak nepředpokládám, že to výrazně pomůže rozdýchat už tak krizí přidušený obchod s loděmi v Chorvatsku. Hlavní trendy ukáže výstava ve Splitu. Doufejme, že na výstavu nevyrazí pro inspiraci novými prvky chorvatského daňového zákona čeští politici. Při pohledu do českého registru lodí by to mohlo leckoho napadnout. Jenže to bychom se pak asi nedočkali aktualizovaných letních fotek z Toskánska.
Pro českého jachtaře se toho na Jadranu pro letošek moc nemění, kromě obvyklého nárůstu cen. A právě kvůli stálému zvyšování poplatků za kotvení a nesmyslné ceny servisních prací se mnozí majitelé lodí chtějí vydat hledat kotviště do jiných částí Středozemí. Proto i my přinášíme stručný přehled alternativ, kam z Chorvatska přesídlit. Není to článek psaný od stolu s rozloženou mapou a s internetem po ruce. Martin Příhoda uváděná místa se svou lodí skutečně projel, a je tedy zcela povolaný zaujmout k nim subjektivní názor. Paradoxem je, že tento článek s návodem, jak Chorvatsko opustit a jakou lokalitou jej nahradit, následuje za třináctistránkovým materiálem „Chorvatská místečka“ o krásách jadranského pobřeží, jenž ve mně opět probudil chuť vyplout po tamních ostrovech. Tu však výrazně brzdí tříštivá zlomenina ramene, vzpomínka na zimu na českých horách. Vám, kteří jste při sjíždění kopců dávali větší pozor a v jachtingu vás zdraví neomezuje, přeji pěkné čtení a dost větru v prvních jarních plavbách.