Italský výrobce nadupaných sportovních lodí přichází s novým osmdesátistopým modelem. Vedle typických ctností Pershingu, tedy kombinace výkonu a luxusu, tentokrát vidíme i úspěšnou snahu o neotřelá řešení.
Je polovina srpna, sezóna v plném proudu, sedím na lodi v pohodlném chorvatském přístavu a všude je spousta italských lodí. Jsem tu pracovně, jelikož tento měsíc je k rekreaci v chorvatských vodách ten nejméně vhodný. Zajímalo by mne, jak dlouho je pro člověka s běžnou mírou trpělivosti normální jezdit do Chorvatska na dovolenou, než dozraje k rozhodnutí loď přemístit jinam nebo si pronajmout plachetnici jinde než na Jadranu. Všichni hledáme stále nové lokality, kde jsme ještě s lodí nebyli a které by nám mohly nabídnout očekávaný styl dovolené. S dětmi na palubě se nechceme vydávat na plavbu Severním mořem, a stejně tak asi nenapadne partu otrlých jachtařů přetlačovat se v srpnu s davy turistů na Jadranu.
Chvíli předtím, než jsem se pustil do psaní tohoto editorialu, jsem na internetu četl o velmi úchylném povyražení opravdových psychopatů, jež spočívá ve výletech lodí za účelem likvidace somálských pirátů. Podle úrovně lodě, na jejíž palubu se vydáte, zaplatíte až 3500 liber za den a osobu, přičemž k dispozici máte kompletní zázemí luxusní jachty. S sebou si můžete přinést libovolné zbraně, ale na palubě vás rádi dozbrojí rozmanitými typy zbraní, včetně M16 nebo speciální odstřelovací pušky Barrett M-107. Za zbraně si zájemce připlatí okolo 25–55 dolarů za den a dokoupit je třeba i munici. Lodě vyplouvají například z Džibuti nebo Sawakinu a s nedočkavou posádkou krvelačných maniaků vyrážejí podél somálského pobřeží rychlostí okolo 6 uzlů. Drží se na úrovni teritoriálních vod a snaží se přilákat pozornost místních a dobře známých pirátů. Asi nebude pro nikoho překvapením, že se vše odehrává na luxusních ruských lodích za dozoru bývalých vojáků a příslušníků zvláštních jednotek. Z vyjádření mnoha zúčastněných běhá až mráz po zádech. Například Ned ze Salt Lake City (USA) si velmi pochvaloval výkon svého dvanáctiletého syna, který za čtyři dny potopil dva rybářské čluny v průběhu celkem šesti pirátských nájezdů. V diskusním fóru se ale také objevují stížnosti na nízký počet bukanýrských ataků anebo dokonce i prohlášení Němce Larse z Hamburku, který se rozhodl podobnou akci nezopakovat, jelikož poté, co zastřelil tři somálské piráty, se začal cítit jako komandant z filmu Schindlerův seznam. Jaká sebereflexe!
I takto nemocnou podobu může mít někdy dění okolo lodí a vody. Já jen doufám, že většina z našich čtenářů se raději nechá nalákat aktuálním článkem Jeremyho Evanse a vyrazí v zimě na Britské Panenské ostrovy. Alespoň já bych jim dal přednost určitě, ačkoli v kontextu shora uvedeného modelu dovolené pro vrahy mi nepřipadá ani ten italský přetlak na hladině Jadranu tak hrozný.
„Dovoluji si oznámit, že Fram míří k Antarktidě,“ telegrafoval Amundsen po vyplutí Scottovi, který se tou dobou rovněž vydal na jih dobývat pól. Tehdy šlo o běžnou praktiku průzkumníků-gentlemanů. Otevřená rivalita se nenosila. Netradiční tak bylo pouze to, že překvapenou posádku loď veze opačným směrem, než bylo v plánu…