Selene 53 je nejlépe prodávaný trawler z nabídky čínské loděnice, která vyrábí jachty v délkách od 36 do 75 stop. Konkurence této loděnice to nemá snadné.
Ještě předtím, než se začaly medializovat ekonomické trable, zákazníci tlačili na loděnice a chtěli spořit na provozních nákladech. Zejména majitelům motorových lodí se moc nelíbí představa, že dvacetimetrová jachta spolyká každou hodinu provozu stovky litrů nafty. Takový vír v nádrži a potažmo v peněžence se snáší dobře jen velmi otrlému podnikateli, pokud si na takový provoz vydělává poctivou prací. Proto se zákazníci, a tuzemské nevyjímaje, začali poptávat po ekonomičtějším provozu. Pohledem současnosti by se dalo toto chování s trochou nadsázky označit jako předzvěst jiných, globálních ekonomických problémů, ale o nich bylo již řečeno mnohé, až je v médiích musela na čas vystřídat prasečí chřipka. Tou se na našich stránkách zabývat nebudeme a raději se podíváme na možná řešení zlevnění provozu lodí.
Nejlepší je plachtit, namítnou zastánci plachetnic, ale taková rada asi většinu milovníků motorových lodí nenadchne, i když znám pár takových, kteří nad zásadní konverzí vážně uvažovali. Po výrobcích aut začali teď i jejich kolegové z lodní branže nabízet hybridní pohony, a to nejen u menších člunů, ale také u velkých jachet, kde může jít příkladem Mochi 23 Long Range. Hybridní technologie vstupují rovněž do útrob plachetnic, což zase předvedl úspěšně Lagoon. O těchto lodích se v tomto vydání Yachting revue dočtete, stejně jako o možnosti vodíkového pohonu, na nějž se zaměřil rakouský Frauscher se svými dalšími dvěma partnery. Díky všeobecnému dostatku prostoru na lodi je vodík určitě zajímavým řešením, které má zatím vysoké prvotní náklady, provoz je ale naprosto ekologický. Další alternativu, využívající neomezené zdroje solární energie, připravuje se svým grandiózním projektem firma Solar Planet, o níž napsala zajímavý článek Věra Broumová.
V současnosti jsme rádi, když narazíme na dobrou čerpací stanici s kvalitní naftou, a tak pomyšlení, že bychom s loděmi mohli tankovat vodík, anebo u stanic dobíjet baterie elektročlunu, se zdá být opravdu hudbou budoucnosti. To, že by si moře zasloužilo více ochrany, je jasné, jelikož už teď jsou přístavy často nechutně páchnoucími bazény, kde se mísí čisticí prostředky, provozní kapaliny, odpadní vody a do toho se uvolňují pesticidy z antivegetačních nátěrů. Pokud život na lodích výrazně „nezezelená“, a to počínaje instalací miničističek odpadních vod na palubě každé lodě a konče alternativními zdroji energie pro pohon, budou nám pobřežní vody náš dluh stále připomínat.
S kalašnikovem v jedné ruce a satelitním telefonem ve druhé má současný pirát ke svým románovým předobrazům skutečně daleko. Bez pásky přes oko a šavle po boku je z něj rázem zvrácený kriminálník, pro něhož je každá kulka dobrá. Kolik toho ale víme o důvodech, které tyto lidi na dráhu novodobých bukanýrů přivádějí?
Garmin byl mým partnerem v oceánských projektech Transat 6,50 i Transat Ag2r. Měl jsem tedy možnost vyzkoušet celou řadu přenosných GPS zařízení, ať už to byly ty nejmenší sportestery, malé mapové „šedesátky“ či Oregony nebo největší přenosné miniplottery GPSMAP 276C a následná verze 278C, s nimiž mám zkušenost i ze závodů kajutových plachetnic. Logickým vyústěním vývoje u Garminu je převratná novinka GPSMAP 620.
Teprve v 19. století dosáhl člověk schopnosti, která je denním chlebem každé zelené bakterie – přeměnil sluneční záření na tok elektronů, s možností jej dále využít. Trvalo dalších sto let, než se vyrovnal rostlinám v účinnosti této transformace. Pár desítek let nato už závodil v autech jezdících na světlo…
I když jsou americká dopravní letadla občas k vidění i na hladině řek, jen jeden exemplář brázdí síť kanálů Fort Lauderdale už 35 let plánovaně. Pohání ho pár závěsných motorů ovládaných kniplem z kokpitu, za nímž strávil tiskař Dave Drimmer třetinu svého života. Nad pamětním albem se ochotně rozpovídal o unikátní historii svého Vesmírného vdolku.