Náš katamaran Seine doplul na Martinik po vlastním kýlu z Francie. My jsme museli před vyplutím provést několik drobných oprav, které jsou po tak dlouhé cestě obvyklé. 4. června jsme vyrazili na západ na velkou cestu. Vypluli jsme v podvečer a za zádí rychle mizela světla dobře známých ostrovů Martinik a St. Lucia. Před námi bylo přes 1000 mil do Panamy. Pasát v tuto roční dobu už nebývá tak vytrvalý, a tak jsme postupně museli zapojit vždy jeden motor, který nám pomáhal překonávat místa bez větru. Pluli jsme v uctivé vzdálenosti od pobřeží Venezuely, kde už dávno není bezpečno. Ráno osmého dne po vyplutí jsme vplouvali do Boca Chica a doleva do Cartageny. Zakotvili jsme před Clubem Nautico, kde jsem kotvil již před lety a objevil tam krásný Tahiti Ketch Bohemia, který byl na čas mým vlastnictvím. Dva dny jsme si užívali krás tohoto města, pravděpodobně nejkrásnějšího z celé Latinské Ameriky.

Cesta do Panamy už neprobíhala tak přívětivě, vítr nefoukal buď vůbec, anebo ze špatného směru, a slunce a modrá obloha se ukazovaly zřídka. Zpomaloval nás až tříuzlový proud a každý večer po setmění začal elektrický koncert. Celou noc bouřky, blesky se míhaly kolem. To jsme ještě nevěděli, že za pár měsíců v Karibiku zasáhne blesk jiný katamaran a vypálí celou elektroniku a elektrické rozvody, roztříští fiting sondy echolotu, kudy se začne valit voda do lodi. Zničí se i bilge pumpa. Kdyby to nebyl katamaran, tak se loď s nezkušenou posádkou potopí. Ponaučení, jak je důležité vozit s sebou sadu ucpávek na všechny rozměry otvorů v trupu. Profíci mají u každé díry zátku příslušné velikosti uvázanou na provázku.

Konec Karibiku

Ve čtvrtek 16. června jsme konečně dopoledne vpluli za vlnolam chránící atlantický začátek Panamského průplavu a vyvázali se v nové, velmi pohodlné maríně Shelterbay. Určitou nevýhodou je tu velká vzdálenost od města Colón, ale tohle město zrovna k návštěvám nevybízí. Marína je v místě bývalé základny US Marine Corps a poskytuje veškerý komfort včetně wi-fi signálu až na lodi.