Nápad pochází z torny Tilliho Antonelliho, zakladatele a donedávna šéfa loděnice Pershing, pod návrhem je podepsán ostřílený Fulvio di Simoni a své zkušenosti ze světa rychlých kluzáků přinesl Mark Wilson. Takto silný tým si ani nemůže dovolit představit konfekci.

Nejnápadnější designérskou novinkou je možnost maximálního otevření centrálního kokpitu. Když loď nepluje, lze jeho plochu zvětšit na dvojnásobek, čímž vznikne velký plovoucí ostrov vodních sportů, který se svou velikostí blíží obdobným prostranstvím na superjachtách. Stabilní polohu lodi v této otevřené pozici zajišťují boční plováky, které z plavidla po vysunutí vytvoří platformu a` la trimaran. Toto vše je přitom součástí lodi primárně určené pro vysoký výkon, postavené na odstupňovaném trupu tvaru hlubokého V a schopné se silnější motorizací (v nadstandardu) dosáhnout 53uzlové rychlosti.

Trup je z důvodu snížení hmotnosti a zvýšení pevnosti zhotoven z pokročilých kompozitních materiálů. Laminace s vysokým podílem karbonových vláken probíhala za pomoci vakuové infuze systémem Scrimp.

Z kokpitu do kokpitu

Výčet inovací zdaleka nekončí jen u přizpůsobitelné šířky. Wideru byl dán do vínku i zcela nový koncept kormidelního volantu, využívající v mnohém technologie ze světa formule

1. V zásadě všechny přístroje a ovládání, jež běžně nacházíme na navigačním panelu, se zde přestěhovaly do středu volantu. Tam se tedy nachází ovládání trimovacích klapek, stejně jako trim výkonu, vedle indikátorů trimu. Zrovna tak byly do volantu soustředěny přístroje motorů, jako je otáčkoměr, tlak oleje či teploměr, a dokonce i indikátor polohy kormidla. V blízkosti je instalováno rovněž ovládání autopilota.