Den před odjezdem z Mělníku, odkud jsme chtěli přes Prahu proplout na Slapy, jsme museli narychlo sehnat náhradní loď, protože původně vybrané plavidlo se ukázalo pro náš záměr být nevhodné. Svou loď nám nakonec nabídl Petr Kožený z maríny v Nelahozevsi. V den vyplutí nám zpočátku přálo jen počasí. Plavební komora Dolánky měla totiž plánovanou a náležitě avizovanou odstávku kvůli odstranění havarijní poruchy na horních klapkových vratech, takže jsme museli narychlo změnit trasu. Místo na Prahu jsme tak zamířili na zkrácenou plavbu z Nelahozevsi do Mělníku a zpět. Nutno přiznat, že jak Státní plavební správa, tak LAVDIS měly na svých webových stránkách informaci o odstávce pro každého, tedy i pro nás, připravenou.

Plavební komora Miřejovice

První zastávka na nás čekala na dohled od maríny. S plavební komorou Miřejovice jsme navázali kontakt vysílačkou a po desetiminutovém čekání jsme se ocitli mezi vraty komory. Během vyrovnávání hladin jsme se od našeho průvodce dozvěděli zajímavé historické informace o vodní elektrárně, která s komorou přímo sousedí. „Celé zařízení elektrárny pochází z dvacátých let minulého století, kdy ho pro tento účel vyrobila plzeňská Škodovka. Po povodni v roce 2002 stačilo veškeré zařízení opláchnout vodou a elektrárna jela dál. Teď ale poctivé škodovácké turbíny nahradí nová technologie,“ říká se smutkem v hlase Petr Kožený, který se rád na staré zařízení chodil s kamarády dívat.

Vzápětí se ale vžil do své další profese provozovatele záchranné stanice živočichů a s nadšením nám ukazoval místa, kde na březích Vltavy hnízdí vzácné druhy vodních ptáků.

Hořínský kanál

Po několika minutách poklidné plavby se před námi ukázal velký pohyblivý jez s vorovou propustí ve Vraňanech a my jsme odbočili do Hořínského kanálu. Jeho vstupní branou jsou zdymadlová vrata, po jejichž uzavření je možné celý kanál vypustit a vyčistit od naplavenin. Samotný kanál, končící u plavebních komor v Hoříně pod mělnickým zámkem, je multifunkčním zařízením.

Kromě udržování splavnosti Vltavy je možné jeho prostřednictvím regulovat případnou velkou vodu a zároveň slouží k zavlažování přilehlých ovocných sadů a polí. Jeho největší vadou na kráse je soustava mostů, které nepatří k nejvyšším, takže často komplikují nebo přímo znemožňují proplutí zahraničním osobním lodím. Cestou míjíme malou zátoku u ohrady plné různých koní z nedalekého statku.