V dávných dobách měly naše chorvatské báby jasné zadání. Z malých děcek vychovat zdravé junáky. Všichni, kdo jsme vyrostli v Dalmácii, jsme stejně jako galský silák Obelix dostávali pravidelně elixír pro sílu a chrabrost. V tom elixíru nechybělo na prst prošku. Někdo má víno rád, jiný ho pije občas a jiný vůbec. Prošek však má v dalmatském vinařství postavení takřka zázračného nápoje. V prošku, který je hustý a voňavý, se koncentruje síla a moc nemilosrdného dalmatského slunce, na kterém se suší sesbírané hrozny. Dříve se prošek vyráběl z nejrůznějších odrůd vína, které rostlo na našem pobřeží a na ostrovech. Těch je, ač je to k nevíře, na 150, z toho 90 odrůd bílého a 60 červeného. Většina však není pro výrobu prošku vhodná. Pouze deset z nich se dá použít. Z červených je to plavac mali, glavinuša, babić a lasina, z bílých pak grk, pošip vugava, maraština a prč.