Stále častěji se v klubech setkávám s povzdechy, že se hlásí čím dál méně dětí. Náborové akce příliš nezabírají, a když už děti přijdou, většinou v klubu dlouho nevydrží. Když už děti jezdí, pak jsou to většinou potomci aktivních jachtařů, kteří je vedou k našemu sportu odmala. Dalším klubovým problémem je absence trenérů. V Česku je vyškolená jen malá skupina trenérů a valná většina z nich jsou navíc jen teoretici. Buďme za ně ale rádi, protože situace není jednoduchá. Kluby nemají finance na placené trenéry a dobrovolníků je čím dál méně. Nejen že za tuto práci nedostávají zaplaceno, ale navíc musejí obětovat vlastní volno, víkendy a často i většinu dovolené. Je opravdu těžké po nich chtít, aby si navíc ještě ze svých zdrojů zvyšovali trenérskou kvalifikaci. Kvalitních trenérů je tedy u nás jen hrstka. Jsou buď placeni, nebo se starají především o své potomky či upínají své aktivity do zahraničí. Přesto si ale nemyslím, že náš problém tkví v trenérské úrovni. Problém je v celém přístupu k jachtingu. Vzešli jsme z jachtařských klubů, kde závodíme, a k tomu připravujeme i nastupující generaci. Ne každý chce ale být šampión, ne každý je bojovník. Hlavním úkolem by mělo být zachování a předání pozitivního vztahu k vodě a k jachtingu.