Tajemné koráby – fikce, nebo realita?
Kolem měsíce listopadu se točí spousta pověstí a legend. Bloudící zesnulí, kteří prý stojí během Dušiček ve frontě u nebeské brány a čekají, až jim jejich příbuzní vymodlí vstup do ráje. Noc předtím vám dokonce mohou zemřelí zaklepat na dveře. Není divu, že i na moři tento měsíc straší.
Žádná pořádná přístavní krčma se neobejde bez duchařských historek. Ty většinou líčí „očití svědkové“, kteří rozvíjejí příběhy lodí plujících bez posádky či s mrtvými těly na palubě. V extrémních případech pak může korábu velet skupinka zombies. Kdysi tak úspěšná hororová klasika o Bludném Holanďanovi je dnes už jen pohádkovou fikcí pro nejmenší. Oproti tomu po legendami opředeném britském korábu Octavius, brázdícím arktické vody již 247 let, zbylo několik reálných stran z lodního deníku. Poslední zápis do něj učinil kapitán 11. listopadu 1762. Třináct let poté mu jej velrybáři vypáčili ze zmrzlých prstů. Na nálezce čekalo v příďovém kastelu dalších 28 zakonzervovaných námořníků, kapitánova žena a syn. Otrlí mořeplavci naskákali do člunu a jejich Herald kvapně zvedl kotvy. Bezhlavý úprk přežilo jen torzo deníku, a tak si Octavius vozí své tajemství dál. Podobně pluje na pomezí legendy a reality i holandský křižník Ourang Medan, jehož posledním spojením se světem byla roku 1948 zpráva v morseovce z Malackého průlivu: „Celá posádka mrtvá. Umírám.“ I v tomto případě byla paluba plná těl. Z šera se šklebily zkroucené obličeje a zíraly vyboulené oční bulvy, které vyprovokovaly spěšnou evakuaci. Chvíli po ní smetla Ourang Medan z hladiny exploze. Od té doby se vedou spory, zda loď bez registrace vůbec existovala, zda byl příčinou smrti únik pašovaného válečného plynu a zda za likvidací důkazů stojí armáda. Vedle těchto legend však mořem plula i lodní mystéria, o jejichž existenci nemůže být pochyb.
Smolař na vlnách
Pojmem pro všechny lovce záhad a lodí s talentem pro průšvihy byla Mary Celeste. Ještě jako Amazonka připravila tato kanadská třicetimetrová brigantina o frčky tři kapitány – prvního z nich i o život pár dní po nástupu do služby, když podlehl pneumonii. Kariéru nástupců ukončily zaviněné kolize a požár v loděnici. Po bouřlivém startu se 282tunová Amazonka na pár let zklidnila na obchodních trasách do Karibiku, a to až do svých šestých narozenin roku 1867, kdy najela na mělčinu LISTOPAD 2009 Yachting revue 65 Tajemné koráby u Nového Skotska. Nový americký majitel zaplatil sedminásobek její ceny za kompletní opravu s vidinou lukrativního obchodu s Jadranem. Navzdory pověrám tvrdícím, že přejmenování lodě přináší smůlu, zaregistroval Amazonku roku 1869 jako Mary Celeste. Ostatně, co horšího by ji ještě mohlo potkat?
Toto číslo si můžete přečíst online v elektronické verzi YR.
