Když se roku 1822 vrátil John Franklin po čtyřech letech strádání v arktické Kanadě zpět do Anglie, získal šlechtický titul a přezdívku muže, který „snědl své boty“. Jeho první velení nepřežila půlka výpravy, nenašel Severozápadní cestu k Asii, vězel na něm stín podezření z vraždy a kanibalismu a provázela jej kritika členů Společnosti Hudsonova zálivu za jeho polárnickou nezkušenost. I přes toto fiasko se stal národním hrdinou a o 65 let později také inspirací pro mladého Amundsena. Psal se rok 1844 a britská admiralita se opět zajímala o severní zkratku do Pacifiku. Tentokráte šlo o námořní výpravu na palubách bývalých válečných plachetnic Erebus a Terror, splňujících požadavky polární plavby: mělký ponor a robustní konstrukce. Bonusem byl parní pohon pro kritické manévry mezi ledovci a destilační systém, který zásobil parostroj i posádku sladkou vodou. Tato inovace patrně zpečetila osud celé expedice.