Sir Terence Conran není na poli designu žádným benjamínkem. Je autorem interiérů v několika luxusních restauracích a obchodech a k jeho největším úspěchům určitě patří návrh interiéru letounu Concorde. Tato jachta Sealine je však prvním počinem Studia Conran v oblasti lodního designu. Naše testovací plavba tak měla především zodpovědět otázku, jak „to“ vypadá a jak se novic v byznysu vypořádal s tradičním problémem lodních designérů – jak docílit toho, aby návrh mohl plout na moři. Na osvědčeném trupu První dojmy z Conranova vlivu nebyly právě dobré. Viděl jsem jachtu, která se zdála trochu podbízivá. Určitě vypadala spíše hezká než praktická. Interiér působí čistě a čerstvě, s několika zajímavými a inovativními vychytávkami, ale třeba kormidelní pozice mi připomínala spíše kancelářský stolek než hlavní řídící stanoviště výkonné jachty pro otevřená moře. Otočná sedadla nahradila běžné podpůrné kormidelní sedačky a společenská část se sezením a jídelním stolem si prohodila místa, aby se zbavila nádechu konvenčnosti. Nicméně dlouhá testovací plavba s Aurou začínala u Tower Bridge v Londýně a konala se v typickém britském zimním počasí, které ji provázelo až do cíle v Doveru. Jelikož nešlo o žádnou středomořskou selanku, trup se dočkal řádné prověrky. Jednoznačně v ní obstál a v mém vnímání si loď celkově velmi polepšila.

Exteriér lze řadit spíše k těm konzervativním. Není divu. Loď je postavená na osvědčeném a úspěšném trupu T60. Koncepce spadá do kategorie hlubokého V, propelery jsou částečně skryté v semitunelech, aby se záď ve srovnání s přídí příliš neutápěla. Při pohledu zvenku se velkých překvapení nedočkáme, snad jen s výjimkou tvaru trojúhelníkového bočního okna, které prosvětluje interiér. Nástavba prošla úpravami, její vzhled byl modernizován a „vyostřen“, ale přesto se nelze zbavit dojmu, že je ve srovnání se zbytkem současné produkce poněkud zastaralá. Možná je tento pohled zkreslený, ale srovnávám i na základě několika nedávných návrhů ze studia Sealine, které se mi zdály více soudobé.