Po nutných přípravách startujeme v sobotu 17. 10. do závodu s lehkým srdcem a plovoucím žaludkem. Start náš kormidelník Milan Hájek ovládá dobře, ale tentokrát ho dává přímo velkolepě, v první skupině lodí točíme první bójku na volném moři před přístavem suverénně ve vedení! Nad námi pár vrtulníků s kamerami a několik tisíc lidí na hradbách Valletty. Skvělý pocit!

S jachtou v cestě

Stoupačka kolem břehů Malty, po zhruba pěti mílích bójka pravobokem, zde bojujeme o absolutně první místo s dalšími dvěma většími loděmi naší skupiny. Míříme na volné moře k jihovýchodnímu cípu Sicílie. Bočákový spinaker vytahujeme dříve než soupeři, kteří pomalu odpadají. Teprve asi dvě a půl hodiny po startu se kolem nás proženou mega- a minimaxijachty mezi 65 a 100 stopami, které startovaly v poslední skupině, včetně dvou speciálů z Volvo Ocean Race. V pozdním odpoledni levobokem míjíme břehy Sicílie (později zjišťujeme, že jsme průběžně druzí v ORC, sedmí v IRC a první ve skupině) a odpadáme na zadoboční vítr směrem do Messiny. Vítr postupně sílí a je už jasné, že přechod fronty od západu nám ostrov úplně neodfiltroval. Dělíme se do směn, vítr ve stále větších nárazech sílí na 25–30 uzlů, ale spinaker se nám daří bez problémů udržet až do chvíle, než přijde krátká bouře o síle 40 uzlů a ze tmy na levoboku se přímo v naší plavební dráze vynořuje neovladatelná jachta ve spinoutu. Náš kormidelník se jí snaží v rychlosti 13 uzlů za každou cenu vyhnout, leč výsledkem je nekontrolovaná halza a spinout, ráhno ve vodě, spinakerový peň se láme jak sirka a spinaker je na dva kusy