Ačkoli se často pohybujeme ve vodách, jež důvěrně známe, byť i na vlastní lodi, posádky se mnohdy mohou skládat z lidí, kteří jsou na palubě poprvé a vše je pro ně stejně neznámé, jako pro nás kokpit raketoplánu. Pokud je s lodí, jejím řízením a charakteristikami dané oblasti neseznámíme, nemůžeme od nich očekávat žádnou pomoc. A mnohdy by se nám mohla velmi hodit. Pokud vyvezeme na palubě skupinu kamarádů na odpolední vyjížďku v parném létě před přístavem v Chorvatsku, asi nebude nutné polovinu času věnovat bezpečnostnímu školení. Jiná situace však nastane, pokud to nebude v létě, ale v dubnu, a ne v Chorvatsku, ale na severu Francie. Obtížná lokalita, proměnlivé počasí a studená voda, to vše jsou faktory, jež vyžadují větší participaci posádky na vedení lodě.

Možná si řeknete, jaký je v tom rozdíl? Dvě hodiny jako dvě hodiny. Není tomu tak. Pokud spadne přes palubu lodi skipper před přístavem ve Vodici v červenci, nejspíše se kolem bude pohybovat dostatek lodí a voda bude teplá. Nebude tedy hrozit velké nebezpečí, že se utopí a posádka nedokáže stáhnout plachty a dojet do bezpečí.