Náš svět produkuje plasty, obaly a výrobky na jedno použití v nekonečném množství. Část svůj život pokračuje znovu zpracována, většina však nikoli. Hromadí se v přírodě a především v mořích, kam je odpad donesen řekami, spláchnut dešti a často i úmyslně vyhazován. To, co pak potkáváme při svých plavbách, je nechutnou připomínkou našeho minimálního zájmu o přírodu.

Jadranské jarní smetiště

Letos na jaře jsem plul týden Jadranem. Moře, většinou čisté, bylo zaneseno tisíci kusy odpadu. Igelitové sáčky, tašky, plastové láhve, kusy lednic, automobilů, lodí, polystyrén, PVC, prezervativy a vložky s křidélky i bez. Nechutný koktejl levitoval mořem, zanášel zátoky a pláže. Vinu na zvýšeném množství odpadu mělo pravděpodobně deštivé jaro. Proudy vody vyčistily ulice měst a vesnic, koryta potoků a řek, o část svého obsahu připravily skládky. Vše skončilo v moři, část potom na plážích, kde byl písek provázán tisíci kusů igelitu.

Pokud přijedeme na Jadran v letních měsících, většinou již najdeme odpadu jen nepatrný zlomek. Část se potopí, část moře odnese pryč, část skončí na nenavštěvovaných plážích, část je rozemílána na stále menší kousky.