Na dospělejší „sedmačtyřicítce“ se týž dojem ještě prohloubil. Jistě, bylo to v dvoukajutovém uspořádání interiéru, ale kajuty doplňovala kuchyně, která by snadno mohla být součástí interiéru superjachty, a kormidelna s pohodlným zázemím pro pět členů posádky.

Designérská kritéria při stavbě této lodi se od běžné produkce motorových cruiserů značně lišila. Může se zdát, že současným zadáním pro návrhářská studia je dostat na palubu maximální počet postelí, protože právě jejich počet je jedním z nejvýznamnějších faktorů při prodeji. V případě Nordhavnu je ale plavební komfort tím, co se počítá, a model 47 byl navržen kompletně pro pohodlnou plavbu na dlouhých distancích.

Dlouhá plavba může být relativní pojem, ale v loděnici Nordhavn to myslí vážně. Na palubě „sedmačtyřicítky“ se v ekonomickém režimu plavby dá s klidným svědomím vypravit přes Atlantik. Nepřekonávají se u toho transatlantické rekordy, ale o to ani nejde. Spíše je velmi praktické, že se s lodí dá plout bez neustálých obav o stav nádrže a vzdálenost nejbližší pumpy. Svědčí o tom i naše zkušební plavba, kterou jsem naplánoval ze Southamptonu do Osla, přičemž v 5000litrové nádrži zbývalo na konci plavby stále spoustu paliva.

Jeden motor?

Plnoštíhlý výtlačný trup 47 působí pod čarou ponoru mírně „těhotným“ dojmem, protože návrháři nafukovali podpalubí za účelem získání prostoru pro motorovou komoru. Směrem k zádi ubíhá skeg poskytující podporu kormidlu a ochranu centrálně umístěnému propeleru. Už slyším vaše otázky: jediný propeler na jachtě určené pro dlouhé plavby? Jednou z možností volitelné výbavy je záložní motor na levoboku, který má vlastní hřídel a propeler. Tato varianta tedy nabízí stejnou bezpečnost doplutí jako ta se dvěma hlavními motory, ovšem při zachování efektivnosti a ekonomiky provozu jednoho motoru.