Narodil jsem se v únoru, ve stínu ledových hor Nového Skotska,“ začíná svůj příběh vytrvalosti Joshua, jehož odchovaly zrádné pobřežní vody zálivu Fundy, místa největších slapových jevů na světě. Byl pátý z jedenácti dětí ševce Slocomba, pedanta a (jak jej popsal později) „člověka, který trefí z pustého ostrova domů jen s pomocí nože a okolních stromů“. Tuto schopnost improvizace po něm zdědil. Víc než ševcovské lepidlo mu ale vonělo moře. První útěk od verpánku se Joshuovi podařil ve čtrnácti letech, roku 1858, kdy si jej rybáři najali jako kuchaře. Hned po úvodní ukázce jeho kulinářského umění jej ale poslali domů. Dva roky poté, po smrti matky, byl už úspěšnější v roli oddaného plavčíka, jenž přes den drhnul palubu a po nocích studoval navigaci. V pětadvaceti takto získal kapitánské prýmky a s nimi postupně velení na osmi obchodních korábech brázdících hlavní komerční tepny světa.

Sůl v žilách

„Mou pýchou byla Northern Light,“ vzpomínal Slocum na nejlepší plachetnici Ameriky, kterou také zčásti vlastnil. Tehdy 38letý kapitán byl již devět let ženatý s oddanou Virginií a živil sedm dětí, jež mu porodila na palubě či v přístavech. Roku 1884 prodal podíl z Northern Light a získal vlastní loď, 326tunový Aquidneck. Vzápětí na ní ale přišel o svou manželku. A ne naposledy. „Moře jsem studoval tak dlouho a pečlivě, jako asi málokdo. Vše ostatní šlo stranou,“ přiznal Slocum svou vášeň, která jej roku 1888 připravila o druhou ženu, o 18 let mladší sestřenici Hettie. Ta po prožitém hurikánu, choleře, pirátském útoku, neštovicích, ztroskotání u Brazílie a následující roční plavbě zpět do USA v 11m člunu Liberdade odmítla mít cokoli do činění s mořem, a tím pádem i s manželem. „Nejsem stvořen pro souš a její obyčeje, kterým jsem již odvykl,“ komentoval Slocum svou marnou snahu kapitána plachetnic, hledajícího na pevnině nový smysl života v době nastupující páry. Proto v zimě 1892 s povděkem přijal od svého známého zdarma nabízenou jachtu a ihned se za ní vydal do Fair Havenu.