Rychlý lupič s radarem v ruce a nočním viděním není snadnou kořistí. Ochota majitelů lodí platit požadované výkupné a nárokovat jej poté po pojišťovně je natolik stabilní a výnosnou formou sponzoringu, že piráti neváhají utopit svou výzbroj v případě, že je překvapí vojenská hlídka. A překvapení je to, na území pěti miliónů čtverečních kilometrů, oboustranné. Hledání piráta v oceánu svou složitostí trumfne i pověstnou jehlu v kupce sena. Přitom obsazení pasivní kořisti trvá dnes pouhých deset minut. Ochránci tak mají pramalou šanci reagovat.

Piráta viděti, raději prchati

„Pokud se ohrožené lodi podaří oddálit dopadení o čtyřicet minut, dostane se k ní pomoc včas,“ říká velitel jednotky Atalanta, kontraadmirál Phillip Jones, a poloviční úspěšnost útoků ve srovnání s koncem loňského roku jeho slova potvrzuje. Jak na to? Protipirátské zpravodajské centrum (Piracy Reporting Centre) radí preventivně udržovat průměrnou rychlost nad 15 uzlů a postavit falešné hlídky z figurín. Ve zdržovacích taktikách vede kličkování, nájezdy do pirátských člunů či jejich potápění vytvořenými vlnami. Osvědčenou bariérou proti obsazení lodě je elektrický ohradník, ostnatý drát či síť tažená za lodí.