Můj březnový rituál

V březnu je s ohl edem na naši zeměpisnou šířku opravdu ještě hodně brzo na smysl uplné zahájení sezóny. Před lety jsem si nicméně vytvořil soukromý březnový rituál, spojený s kontrolou lodi a návštěvou výstavy v rakouském Tullnu.

I letos to bylo stejné, 5. března jsem vyrazil směr Biograd. Po trase Frýdek-Místek–Brno– Bratislava–Vídeň–Graz– Maribor–Záhřeb–Biograd cesta zabere nějakých devět hodin. Dálničními známkami (kromě slovinské) jsem již vybaven, takže po natankování na D2 stavím až na rakousko-slovinských hranicích a kupuji roční známku. Téměř okamžitě, ještě v prostoru bývalé celnice, mne odchytává policejní škodovka a začíná kolečko pas, techničák, kontrola VIN. Všechno v pořádku a pokračuji dál s vědomím, že stejnou kontrolu absolvuji za půl hodiny znovu.

Na slovinsko-chorvatských hranicích slovinský policista nezklame, opět kontrola dokladů od auta a auta samotného. Pak ale následuje překvapení pozitivní – přes zimu se podařilo dostavět nájezd na dálnici už od slovinské celnice, takže cesta je zase o něco kratší. Večeře na odpočívadle „Dobra“ je ucházející a kolem desáté večer parkuji v promrzlém Biogradu.