Slunce je největší energickou konzervou široko daleko. Za hodinu vychrlí na Zemi tolik joulů, kolik jich lidstvo spotřebuje během celého roku. Organismy, schopné je využít jako pohon pro vlastní růst, stojí na bázi potravního řetězce – z vody a vzduchu vyrábějí hmotu. Díky své vybíravosti v kvalitě dopadající energie zvládnou ale přetvořit pouhých 6 procent z ní. Člověk, který od nich fotosyntézu odkoukal, dnes už běžně vyrábí fotočlánky s trojnásobnou účinností a v amerických laboratořích čeká na svou šanci fotodioda, lapající už velmi slibných 41 procent.

Rostoucí efektivitu lidské „fotosyntézy“ provázel růst jejího využití – od kdysi tolik populárních kalkulaček, přes moderní solární panely až k objektům schopným pohybu. S ohledem na rapidně mizející zásoby pohonných hmot se o nich přestává mluvit jako o vědeckých hračkách. Díky tvrdohlavosti nadšených popularizátorů získávají pozvolna nálepku komerčně využitelné vize. Současným donkichotem bojujícím za solární mořeplavce je překvapivě vnitrozemec.