Trimaran Groupama 3 odstartoval 31. ledna. Bylo to na poslední chvíli. Tým si stanovil jako poslední možný termín pro start 5. únor. Byly pro to dva důvody. Při pozdějším startu se již blíží na jižní polokouli podzim, což znamená, že bouře v Jižním oceánu, které jsou časté i v létě, jsou ještě častější a silnější. Druhý důvod s rekordním pokusem moc nesouvisel; Franck Cammas by se měl na podzim postavit se svým trimaranem Groupama 3 na start sólového transatlantického závodu Route du Rhum. Aby to bylo možné, musí trimaran projít výraznými úpravami. Při pozdějším startu by na realizaci úprav zbývalo málo času.

Možnost vyplout se objevila poměrně náhle. Na start rekordního pokusu čekal v Brestu vedle Groupama 3 i Banque Populaire V. Větší a rychlejší trimaran, který je držitelem transatlantického rekordu a rekordu v počtu uplutých mil za 24 hodin, se však na start nechystal. Důvody byly jednoduché. Banque Populaire V potřebuje k rychlé plavbě silnější vítr, nevadí mu vyšší vlny, a proto nebyl jeho start omezen jen na začátek února. Navíc okno, jež se pro Groupama 3 otevřelo, bylo v prvním dnu plavby velmi riskantní. Vhodný vítr měl vát u mysu Finisterre pouze dvě hodiny, poté mělo přijít bezvětří. Groupama 3 se podařilo do tohoto okna trefit a jízda k rovníku pak byla druhou nejrychlejší v historii. Rychlejší byla jen podzimní plavba Francka Cammase, která se později zadrhla na jihu Atlantiku.

Plavba k rovníku byla velmi přímá, s minimem obratů. Až šestý den plavby klesl počet uplutých mil za 24 hodin pod 500 mil, nejlepší výkon byl 656 mil. Plavba k rovníku trvala necelých 6 dní, náskok při vstupu na jižní polokouli byl 620 mil. Díky meteorologické situaci se mohl Franck Cammas vyhnout ze západu jak Kanárským, tak i Kapverdským ostrovům.

Jen minimální zdržení znamenaly pro posádku trimaranu rovníkové tišiny. Zdá se, že s dnešními informacemi o počasí jsou tišiny pro tyto velké a rychlé lodě jen zanedbatelnou překážkou.