Na charterových plavbách jsem často způsobil mírné rozčarování posádky, která nemohla pochopit, jak jim z lůžka v kajutě mohu vyčítat, že se jachta odchýlila z kurzu. Během pobytu na lodi začali chápat, že stačí změna stínu v podpalubí, aby bylo jasné, že se kurz změnil. Jak jsem to ale mohl poznat v noci? Pokud na lodi strávíte dostatečný počet hodin, nebo spíše měsíců či let, poznáte změnu kurzu na drobné změně náklonu jachty, na jiném zvuku trupu, na odlišném najíždění na vlny a na mnoha dalších detailech.

Toto cítění lodi není žádným zázračným vjemem, jen obyčejným krokem zpět v čase. Je to návrat k časům, kdy lidé ještě vnímali přírodu, kdy viděli, slyšeli, cítili. Pro obyvatele dnešního Západu je příroda něčím jen těžko čitelným. Nepoznáme, že se schyluje k dešti, nevíme, kudy se dát, když ztratíme cestu, nezjistíme čas bez hodinek.

Cítit loď znamená být otevřenější ke všemu kolem nás. Otevřít oči, nastavit sluch, roztáhnout chřípí. Vidět, všímat si, filtrovat nepotřebné, činit závěry. V dobách, kdy jsme bydleli v lesích, jsme museli mít všechny smysly stále ve střehu. I ve spánku jsme museli být schopní odfiltrovat neškodný zvuk silného větru ve větvích stromu od kradmého našlapování šelmy.