Fram (norsky Kupředu) byla prvním plavidlem navrženým přímo pro pohyb v polárních krajích. Její stavitel, Colin Archer, z jehož dílny pocházela i slavná Suhaili sira Knox-Johnsona, neponechal nic náhodě. „Bude pevná jako skála, ale kluzká jako úhoř!“ prohlásil v roce 1890 a pustil se do díla. Pro vnější obšívku zvolil „železné“ dřevo stálezeleného stromu z Guayany, tvrdého natolik, že vzdorovalo tradičním nástrojům tesařů. Ze stejného materiálu byla také Endurance sira Shackletona, která i přesto podlehla devítiměsíčnímu ledovému sevření. Bylo zřejmé, že samotná pevnost nebude stačit. Zrodil se nápad postavit loď, jež díky svému tvaru unikne tlaku ledovců jako „pecka, kterou stisknete mezi palci“.

Loď na míru

Tohle bylo zadání, jež připravil slavnému architektovi neméně slavný polární průzkumník, profesor zoologie a oceánografie a později i nositel Nobelovy ceny za mír, Fridtjof Nansen (1861–1930). Potřeboval loď, jež prověří jeho (správnou) hypotézu o existenci mořského proudu putujícího z východu na západ přes Arktidu. Chtěl dosáhnout severního pólu na palubě lodi, pasivně driftující v objetí arktických ker. Přesněji řečeno– spočívající na nich. Na rýsovacím prkně vznikal trup, který měl využít svírající síly ledovců k „vystrčení“ Framu na jejich povrch, namísto jeho rozdrcení. Vzhledově nezajímavá loď, s absurdním osmicentimetrovým kýlem a zatažitelným kormidlem i lodním šroubem, jen málokomu připadala jako stabilní plavidlo. Příď i záď měl Fram chráněnou kovovými pláty pro případný střet s neústupnou krou. Jako novinku vezl na palubě větrník o čtyřmetrovém průměru lopatek, který měl po zamrznutí lodě zajišťovat energii pro obloukové lampy.