Kdo se narodil v Hamble, nemá k vodě daleko. Solí a rybami vonící městečko na jihu anglického Hampshire je kolébkou mnoha slavných jachtařů. Děti zde prý dříve plachtí než chodí.

Nick Ward se upsal plachtám už od první projížďky s tátou na loďce Fred. To mu byly čtyři roky. Dvacet let poté stál těsně před svým snem, čekal jej Fastnet, 605 mil boje s drsnými vodami Irského moře. Pro jeho zkušenosti si Warda na palubu 30stopé závodní jachty Grimalkin vybral její majitel a kapitán David Sheahan. Psal se rok 1979 a život nemohl být krásnější.

„Dělej, jak máma říká – dej na sebe pozor!“ loučil se s ním táta, Pa, v sobotu 11. srpna ráno. Chvíli nato jej na palubě vítal vtipkováním Gerry Winks: „Jsem rád, že jste se mohl dostavit, pane Warde.“ Ostatní, kapitán David a jeho syn Matt, Mike Doyle a Dave Wheeler, už chystali loď k vyplutí.

Na startu prestižního závodu se tehdy seřadilo 303 jachet. Grimalkin patřil k nejmenším, ale od výstřelu úspěšně držel krok s loděmi vyšších tříd. Předpověď BBC Rádia 4 hlásila SZ vítr a podmínky, které dvanáctibodová stupnice Beauforta označuje F 4–5, optimum pro plavbu. Nick dostal první službu v kuchyni. „Dokud je dostatek sendvičů,“ usmívá se kapitán.

Tohle jen tak nepoleví

Neděle ráno – hustá mlha a bezvětří, ač BBC 4 oznamuje SZ vítr o síle 5–7, později F 8. Grimalkin se plahočí a večer v kokpitu vládne pochmurná nálada a obavy ze zrušení závodu. V tu dobu se k unylé flotile od západu nepozorovaně blíží skomírající tlaková níže, která se vyřádila nad americkou prérií a jde skonat nad severní Atlantik.