Teprve rok stará novinka mezi antivegetačními natěry (antifoulingy) se jmenuje CuNiGuard a ze za plavy konkurence vyčnívá několika parametry: jediná vrstva nátěru plni svou funkci až deset let, netřeba ji pravidelně obrušovat či omývat tlakovou vodou a je odolná proti odřeninám.

Rozdíl oproti tradici

„Jako každý majitel lodě jsem zoufale pátral po kvalitním a nepředraženém antifoulingu. Až jsem si ho musel vyrobit,“ zahajuje prezentaci svého produktu Vince Coda, majitel firmy Marine Technology, na London Boat Show 2010. Na dotaz po výjimečnosti CuNiGuardu se zaníceně pouští do popisu čtyřletého vývoje a testování v laboratořích. Zajámavá je ale praxe.

Prášek CuNiGuard (obsahujíci směs mědi a niklu) vytvoří po nanesení na povrch trupu jednolitou vrstvu s vlastnostmi slitiny těchto kovů, která je vyhlášená pro vysokou odolnost vůči korozi a nesnašenlivost vodními organismy.

Najdete ji na většině podmořských konstrukcí či kvalitních propelerech a hřídelích.

„Oproti tradičním nátěrům, v nichž je měď rozmíchána v epoxidovém základu a pro zachování antifoulingových vlastností se musí odhalovat pravidelným obrušováním, se částice CuNiGuardu nanášejí na povrch epoxidové pryskyřice. Zde jsou neustále v přímém styku s vodním prostředím,“ vysvětluje pan Coda.

V kontaktu s mořem vzniká na povrchu slizovitá, zelená vrstva oxidů mědi, která chrání trup před organismy a (dle prvních reakcí závodních jachtařů) dokonce prý urychluje jeho pohyb vodou. Ve sladké vodě znečištěné sírou vrstva zčerná. Kromě pravidelné kontroly galvanizačních anod můžete tedy nechat loď ve vodě až deset let bez obav z množství „černých pasažérů“ usazených na jejím dně.

Pro koho, jak a za kolik?

Samotná měď či nikl je skvělý vodič. Oba kovy mají ale téměř stejný elektropotenciál, takže (ač jsou v kontaktu) galvanicky nekorodují. „Přesto nedoporučuji CuNiGuard na hliníkové či ocelové trupy, kde stačí porušit izolační epoxidovou vrstvu oddělující hliník od antifoulingu a z lodi máte rázem baterii,“ upozorňuje pan Coda na problém všech antifoulingů obsahujících měď. Výsledkem je hliníkový trup plný děr.

Na dotaz ohledně možné interakce mezi nátěrem lodě a kovovými částmi přívěsného motoru či úchytkami jdoucími skrz trup dostávám ujištění, že zde problém nehrozí. Galvanizační anody jsou ovšem potřeba i zde.

Zásadní informace přijde nakonec. Pro bezchybné nanesení vyžaduje CuNiGuard profesionální aplikaci speciální pistolí. Za 25stopý motorák tak zaplatíte 1100 liber (33 000 Kč), stejně velká plachetnice vyjde na 900 liber (27 000 Kč). Vydrží-li nátěr garantovanou dobu deseti let, může se tato investice vyplatit. Pan Coda dodává: „Pokud trup škrábnete, nabízíme servisní sadu pro domácí aplikaci. Záleží ale na velikosti poškození.“

Kromě použití na trup lodí je CuNiGuard vhodný na jakékoli objekty (dřevo, plast, beton), které jsou trvale vystavené vodnímu prostředí.

Pokud byste o trvanlivém antifoulingu uvažovali, museli byste dopravit loď do Anglie, nebo si počkat, až se v Čechách najde firma se zájmem o uvedení této čile se šířící novinky do domácích vod.