Když jsem poprvé viděl příďový propeler na 40stopé jachtě, musel jsem se smát. Samozřejmě, v té době již byly příčné propelery součástí mnoha větších lodí, kde ušetřily prostředky za asistenci remorkérů v přístavech. Ale na jachtě? Proboha proč? Celý život jsem strávil tím, že jsem se učil manévrovat s neohrabanými jachtami s jedním lodním šroubem. Nedovedl jsem si představit jediný rozumný důvod pro to, abych nechal do trupu krásné jachty vyvrtat díru velikosti házenkářského míče, která samozřejmě pokazí plavební vlastnosti jachty. Když jsem však později vídal, jak dokáží propeler využívat zkušení jachtaři na neobratných lodích, nebo i ti méně zkušení, jimž pomohl ovládat jachtu, začal jsem na příďový propeler měnit názor. Plul jsem na jachtě, jejíž trup samotný měl minimální ponor. Pouze úzký kýl a kormidlo zasahovaly hluboko pod hladinu. Jachta kormidlo skvěle poslouchala, dokázala se otočit na místě, ovšem pouze tehdy, přesáhla-li její rychlost 2 uzly. Jestliže byla rychlost menší, jachta nebyla příliš ovladatelná. Při zajíždění do přístavu stačil slabý vítr z boku a příď lodi se nesl do závětří jako prázdný košík. Majitelem lodi byl můj přítel, jenž na jachtě jezdil jen se svojí manželkou. Při vplouvání do přístavu za větru nastávaly potíže. Stačilo do přídě jachty umístit propeler, který bude možné zasunout do trupu, jakmile jej nebude zapotřebí. Na dobře zvládnuté jachtě s velkým výtlakem, využívající velkého bočního odporu, není propeler nutný, ale na moderních lehkých jachtách, jež dobré charakteristiky postrádají, se často můžeme bez propeleru dostat do potíží. Pro potřeby článku nám společnost Hanse Yachts zapůjčila jachtu Providence, vybavenou příďovým propelerem Sleipner s dálkovým ovládáním.